RECENZE: Dech

Zdravím všechny milovníky knih!
Po Probuzení Simona Spiera jsem úmyslně sáhla po knize jiného žánru - tedy po dystopii. Dech jsem už jednou četla, přibližně před třemi lety a pamatuji si, že se mi vůbec nelíbil. Samotný námět mi sice zajímavý přišel, ale jinak mě kniha vůbec neoslovila - čekala jsem od ní mnohem víc. Nebyla pro mě tak atraktivní, jak jsem očekávala. Každopádně jsem se rozhodla jí dát druhou šanci. Koupila jsem si i druhý díl, abych si neudělala názor pouze na jeden díl, ale na sérii jako celek. Musím říct, že jsem za tu druhou šanci vážně ráda. Teď nechápu, co se mi na té knize zdálo nečtivého nebo příšerného. Nejspíš to bude souviset s tím, že jsem v té době četla opravdu hodně dystopií a měla jsem tendenci je srovnávat. Některé pro mě nebyly tudíž tak výjimečné, jak by si zasloužily. Tak tedy - Dech.

recenze na druhý díl - Vzdor

Dech

autor: Sarah Crossan
nakladatelství: Baronet
žánr: young adult, dystopie
počet stran: 263
doporučená cena: 269 Kč
hodnocení: ⭐⭐⭐⭐

Lidé se přemnožili a aby se zabránilo hladomorům začalo se kácet čím dál víc lesů a pralesů za účelem vzniku orných půd a dalšího prostoru pro žití. Stromy a další rostliny se tak vybíjely, až z planety země vymizely téměř všechny. Lidé se domnívali, že kyslík zajistí oceány a to málo co zbylo z přirozené biosféry. Ale kvůli velkému množství odpadu v mořích a celkovému znečištění to nebylo možné. A tak lidé začali umírat ve velkých počtech - na nedostatek jídla, pitné vody, ale především na absenci potřebného množství kyslíku. A tak se začal realizovat program Dech. Na tomto projektu se podíleli především slavní vědci, právníci, lékaři a pak ti nejbohatší ze všech. Postavila se kupole a v ní město do kterého se přiváděl uměle vyrobený kyslík. Místa byla ale omezená. A aby se dala šance i chudším uspořádala se loterie. Výhra znamenala místo v kopuli, prohra jistou smrt. Obyvatelé kupole byli rozděleni do tří tříd. Každá z nich obývala svou vlastní zónu. Ti nejbohatší - prémiové - měli postavené rodinné domky na okraji kupole. Díky velkým financím si mohli dopřát kyslíku kolik chtěli - což jim umožnilo sportovat, tancovat, líbat se... Rovněž si mohli kupovat kvalitní a vypěstované potraviny. Lidi z druhé zóny bydleli v menších panelových domech. Ti nejchudší - zejména pomocní pracovníci - bydleli v samotném středu ve vysokých mrakodrapech. Tato skupina obyvatel nežila, spíš přežívala. Kvůli jejich chudobě si nemohli dovolit platit příliš velké množství kyslíku. Nemohli díky tomu sportovat a udržovat se v kondici. Nemohli mít tolik dětí - všem by nemohli zajistit dýcháni. Finančně by to nezvládli. A pak v této společnosti existoval odboj. Skupina lidí, která nesouhlasila s tímto životem - skupina lidí, která věděla, že se dá žít i jinak.

Kniha je psána z pohledu třech teenagerů - Bey, Quinna a Aliny. Bea patří k obyvatelům třetí zóny. Tedy k těm nejchudším. Quinn je prémius. Jeho rodiče jsou velmi majetní a díky tomu si mohou dovolit veškerý přepych. Alina je členka odboje a musím říct, že mi byla někdy až trochu nesympatická, ale spíš z osobních důvodů. Rozčilovalo mě to, komu se ze začátku líbila. Knihu kromě dobrodružství provází taky láska, mezi hlavními hrdiny vzniká jakýsi pomyslný milostný trojúhelník. A musím říct, že mě mnohdy dováděl k šílenství. Nemůžu vám říct, komu jsem fandila, ale pro ty, kteří knihu četli - na konci jsem byla spokojená. A to teda nejen kvůli vztahům. Samotný konec byl vážně dynamický a dramatický. Stál za to.

Kniha se mi dobře četla, námět měla velmi zajímavý a já se už těším na druhý díl. Opravdu nechápu, proč se mi kniha napoprvé nelíbila a jsem ráda, že jsem jí dala druhou šanci. Teď už se řadí k mým oblíbeným dystopiím, tak mě snad druhý díl nezklame. Mohu ji vřele doporučit, ale radím vám, abyste ji nečetli v závěsu za dalšími dystopiemi ala Hunger Games. Pak nejspíš nevynikne tak, jak si zaslouží.

Četli jste Dech, případně jak se vám tato kniha líbila? Budu ráda za každý váš komentář 😊

Mějte se krásně! 💜

...

Instagram @knihy.podle.dorky